Učte své děti základům bezpečného chování v kyberprostoru stejně jako v reálném životě

Praha, 26. února 2016 – Internet jako informační a komunikační nástroj není pro děti apriori nebezpečný. Nebezpečí představují osoby, které se na něm pohybují a využívají dětské důvěřivosti k získání osobních údajů nebo citlivých materiálů, popřípadě k ovlivnění chování dětí. Zakazovat v dnešní době dětem přístup k internetu je liché, místo toho je třeba s nimi o rizicích a zásadách bezpečného chování mluvit a sledovat, jak tráví čas online. (TZ)

2016-02-26 12_01_30-V6-Deti-a-socnety-Vysocina-2016-01-stredni.pptx - Microsoft PowerPoint

Hlavní je v tomto směru role rodičů a učitelů. Pokud jde o základy bezpečného chování, které by si měly děti osvojit, je na virtuální svět třeba nahlížet stejně jako na ten skutečný. Ve virtuálním světe se totiž denně pohybuje 685 000 dětí ve věku 10-17 let, což je 93 % ze všech dětí této věkové kategorie, které zde tráví v průměru dvě hodiny denně. Na včerejším klubovém odpoledni Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) na téma bezpečnosti dětí na internetu se na těchto závěrech shodli řečníci z oblasti digitálních médií, školitelů, učitelů, i státní správy.

SPIR uspořádal 25. února klubové odpoledne na téma bezpečnosti dětí na internetu. Diskutovat přišli: Martin Kožíšek, manažer pro internetovou bezpečnosti Seznam.cz a autor projektu „Seznam se bezpečně!“, Václav Mach, ředitel pro vnější vztahy společnosti Microsoft Corporation v regionu střední a východní Evropy, Jan Huk manažer komunikace a PR Národního centra bezpečnějšího internetu (NCBI), Daniela Růžičková, Národní ústav pro vzdělávání, školské 
poradenské zařízení a zařízení pro další 
vzdělávání pedagogických pracovníků, Daniel Dočekal, internetový odborník a školitel bezpečnosti dětí na internetu, Karel Bukovský, učitel informatiky ze školy Kavčí hory, Helena Kratochvílová, na pozici kurátorky pro děti a mládež, OSPOD Praha 4, v současnosti působící jako  lektorka a konzultantka a Václav Písecký, vedoucí oddělení informační kriminality, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy.

Otázka bezpečnosti dětí na internetu může být nahlížena z různých hledisek: nevhodného obsahu, nebezpečného nákupu zboží a služeb, ale především kontaktu s rizikovými osobami. Řečníci se během klubového odpoledne věnovali oblasti nebezpečného kontaktu. Internet jako takový není třeba démonizovat. Hrozbu, jakou představují trestné činy jako cyberbullying (šikana v kybernetickém prostoru), cyberstalking (nebezpečné pronásledování v kybernetickém prostoru) nebo sexting (elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem), komentoval Václav Písecký: „Z trestněprávního pohledu nelze jednoznačně statisticky vymezit trestné činy spáchané prstřednictvím internetu obecně, nicméně ze zkušenosti a praxe si troufnu tvrdit, že trestné činy spáchané na dětech pomocí internetu jsou pouze velmi malou částí z celkové množiny protiprávního jednání ve světě online.“

Řečníci se shodli na tom, že na internetu čelí děti hlavním rizikům jednak v podobě osob s nekalými úmysly, a pak své důvěřivosti, nezkušenosti a v důsledku toho neschopnosti správně vyhodnotit situaci. “Je třeba, aby si děti uvědomovaly, že internet může být jak skvělý nástroj třeba při studiu a zábavě, tak nebezpečný nepřítel, pokud budou neopatrné,” řekl Jan Huk z NCBI. Daniel Dočekal, internetový odborník, který má přímou zkušenost se školením dětí i pedagogů, popsal situaci jako neinformovanost a nezkušenost, kterou spatřuje především u rodičů, částečně i ve školství. „Pomocí různých internetových služeb může být dítě velmi snadno manipulováno, resp. ovlivněno ve svém náhledu na realitu. Děti, bohužel, velmi často z důvodu prozatímní absence životních zkušeností, věří téměř všemu, co na internetu najdou. Pro agresora potom není problém dítěti doslova vnutit své názory, přimět ho plnit požadavky nebo i “donutit” k osobnímu setkání,” doplnil Václav Písecký z oddělení informační kriminality. Neschopnost dětí vyhodnotit riziko potvrzuje i Václav Mach z Microsoftu: „V rámci kurzů KBPI děti nejčastěji chybovaly v otázkách souvisejících s bezpečnou mírou zveřejněných údajů na internetu.“

Shoda panovala také v tom, že zlepšit stávající situaci je možné hlavně zvýšením informovanosti rodičů, učitelů a dětí. „Rodiče by měli být pro děti vzorem používání bezpečného internetu,“ řekl Karel Bukovský, učitel informatiky ze školy Kavčí hory. V České republice je několik osvětových a preventivních programů, například Seznam se bezpečně! nebo Kraje pro bezpečnější internet. Martin Kožíšek, ze Seznamu soudí, že by pomohlo zlepšit internetové prostředí po technické i legislativní stránce. Technickou stránku bezpečnosti uvedl také Václav Mach, který připomenul, že rodičovská kontrola umožňuje blokovat vybrané webové stránky nebo nastavit čas, když dítě může být připojeno k internetu. Daniel Dočekal by uvítal, kdyby vzdělávání ve školství obsahovalo digitální gramotnost v jiné formě než je ta stávající a připomenul: „Postupné stárnutí populace znamená, že je více a více rodičů, kteří si již prošli světem, kde zásadní roli hraje internet i sociální sítě.” Znamená to tedy, že internetově a počítačově gramotných rodičů bude přibývat, a tudíž budou schopnějších svým dětem předávat zkušenosti.

Závěr odpoledne patřil doporučením rodičům, učitelům a případně dalším subjektům, které mohou v oblasti bezpečnosti dětí na internetu působit. Kromě již zmiňovaného zvýšení informovanosti napříč všemi kategoriemi, uváděli řečníci hlavně potřebu aktivní diskuse mezi rodiči a dětmi, mezi učiteli a dětmi, a řešení konkrétních situací, kdy rodič nebo učitel doporučí, jak se v online prostředí zachovat. “Pomohla by faktická finanční podpora preventivních programů na školách a v dalších zařízeních, například prostřednictvím dotací z EU,” uvedl Martin Kožíšek. Větší aktivitu státu v oblasti školství by uvítal i Václav Mach. Podle něj by se k tématu bezpečnosti na internetu ve školách mělo přistupovat stejně jako například k bezpečnosti silničního provozu. Zlepšení služeb na straně poskytovatelů internetových služeb doporučuje Václav Písecký: „Pokud internetové služby budou pouze nahrávat do rukou agresorům a útočníkům, tak online svět nikdy nebude bezpečné místo. A stejně tak my, uživatelé těchto služeb, bychom měli být velmi důslední v omezení používání těch, kde není možné aspoň částečně garantovat naši bezpečnost.“ Daniel Dočekal doplnil, že média by si měla uvědomit, že stále rostou noví čtenáři, kteří potřebují znovu získat informace a základní znalosti. „Myslet si, že už není potřeba řešit základy, je špatně,“ dodal.

Úlohou Sdružení pro internetový rozvoj v rámci působení v oblasti digitálního průmyslu by mělo být poskytnutí obecných sociodemografických dat o chování uživatelů na internetu včetně dětí a definování kodexů chování internetových subjektů v kyberprostoru v rámci samoregulace. Kromě organizování akcí, jakou bylo klubové odpoledne, by se SPIR mohl aktivně zapojit do existujících úspěšných projektů a podpořit tak medializaci tématu bezpečného chování dětí na internetu. Jako relevantní partner pro státní správu by měl SPIR podpořit záměr začlenění preventivních a vzdělávacích programů do výuky na základních a středních školách.

DATA TÝKAJÍCÍ SE DĚTÍ NA INTERNETU

Celková velikost české internetové populace je přes 7 milionů uživatelů. Z toho je 685 000 dětí ve věku 10-17 let, což představuje  93 % všech dětí, které jsou v této věkové skupině. Na internetu tráví děti týdně na 13 hodin, denně tedy téměř 2 hodiny; a z těchto dvou hodin je maximálně hodina kvůli škole. Děti se připojují se hlavně doma na počítači (91 %) nebo ve škole (77 %), dále pomocí stolního počítače nebo notebooku (95 %), mobilu (65 %) a tabletu (39 %). Pokud jde o chování dětí, nejčastěji chodí na stránky vyhledávačů (82 %), emailových služeb (78 %), on-line her (76 %) a videí (72 %).

Zdroj: SPIR

VYBRANÁ DATA K CHOVÁNÍ ČESKÝCH DĚTÍ V PROSTŘEDÍ INTERNETU

Kyberšikana

Více než polovina (50,90 %) dětí se setkala s některým z projevů kyberšikany, nejčastěji se jednalo o průnik na účet, verbální útoky, obtěžování prozváněním.

Jak by si děti poradily s kyberšikanou?

Více než polovina dětí by se svěřila rodičům, více než třetina pak svým učitelům.

Osobní údaje

62,86 % dětí by poslalo své jméno a příjmení neznámému člověku, 43,73 % e-mail, 39,08 % fotografii obličeje a 38,01 % telefonní číslo.

Třetina dětí (29,80 %) byla internetovým známým či kamarádem, tj. člověkem, kterého v reálném světě nikdy nepotkala, požádána o zaslání fotografie svého obličeje. Přes polovinu (54,67 %) takové žádosti vyhovělo, ačkoli 65,52 % dotázaných považuje sdílení nebo posílání fotografie svého obličeje za riskantní.

23,44 % dětí samo požaduje po kamarádech/známých, které neznají osobně, zaslání fotografie obličeje přes internet.

Sexting

7,81 % dětí (z toho 47 % chlapců a 53 % dívek) umístilo svou „sexy“ fotografii nebo video, na kterých jsou částečně nebo úplně nazí, na internet. 12,14 % respondentů (z toho 60 % chlapců a 40 % dívek) tento materiál někomu přes internet/mobilní telefon poslalo. Přitom 77,50 % považuje takovéto jednání za riskantní.

Na otázku: „Umístil někdy tvůj internetový známý/kamarád na internet tvoji ‚sexy‘ fotografii nebo video, na kterých jsi částečně svlečený/á nebo úplně nahý/á?“ Skoro 10 % (9,86 %) dotázaných odpovědělo kladně.

Kolik dětí má účty na sociálních sítích?

Vede jednoznačně Facebook, má na něm účet 80,95 % dětí. Následuje Google+ (65,97 %) a první trojici doplňuje twitter (61,80 %).

V jaké míře děti komunikují s neznámými lidmi přes internet?

Více než polovina dětí komunikuje s neznámými lidmi přes internet, více než čtvrtina (26,20 %)

dotázaných uvedla, že by vyhověla nabídce cizího člověka přidat si jej mezi osoby, se kterými může komunikovat, např. v rámci sociální sítě.

40,22 % respondentů by bylo ochotno jít na osobní schůzku s „kamarádem“ z internetu, pokud by je o ni požádal. Zhruba stejný počet dětí byl požádán kamarádem nebo známým přes internet o osobní setkání a 54,91 % dětí na schůzku skutečně dorazilo. Přitom 58,25 % dotázaných považuje toto jednání za riskantní a nebezpečné.

zdroj: Seznam.cz, výzkum z r. 2014 u 28.232 dětí
Pro kompletní výsledky se obraťte na: martin.kozisek@firma.seznam.cz.

JAKÉ JSOU INTERNETOVÉ DĚTI

Návyky a dovednosti nejmladších uživatelů internetu a vliv školní výuky

Internet je ve školách samozřejmostí (v počítačové učebně a téměř v polovině škol v běžných třídách či v knihovně).

Na 1. stupni jsou děti téměř bez výjimky se základní orientací na internetu vybaveny již z domova, pouze necelá třetina má zároveň informace o bezpečnosti na internetu. Bezpečnost na internetu je nedílnou součástí hodin informatiky. Nejčastějším podkladem pro výuku je Seznam se bezpečně!, ze kterého čerpá čtvrtina učitelů.

Jak se připojují?

Odpovědi 4 421 dětí ze 4. až 9. tříd.

V porovnání s prvním výzkumem strmě narostlo množství dětí, které využívají mobil (78 %) či tablet (62 %). Tato zařízení pomalu začínají být samozřejmostí, přičemž děti na nich mají největší volnost a soukromí. Rodiče si totiž udržují kontrolu především nad stolními počítači a notebooky, jež jsou sdíleny v rámci rodiny. Tři čtvrtiny dětí na druhém stupni mají na vlastním mobilu možnost přístupu na internet, v posledním ročníku základní školy je to už 84 % dětí.

Zdroj: Zjištění společnosti Seznam.cz Výzkumník z roku 2014. Odpovídalo 268 učitelů informatiky základních škol z různě velkých obcí v Čechách i na Moravě.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tisková zpráva se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.