Prohlášení SPIR k novele Zákona o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie

Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR) sleduje vývoj novely Zákona o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a prohlašuje, že stávající paragrafové znění výrazně znevýhodňuje poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání v České republice. Aktuální text Zákona je nejasně formulován a umožňuje různé výklady. (TZ)

Nejasný a diskriminační např. zůstává v oblastech:

  1. podíl provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání na financování Fondu kinematografie

  • v návrhu Zákona mají provozovatelé služeb na vyžádání odvádět 1 % ze svých brutto příjmů do státem zřízeného Fondu kinematografie,

  • jde de facto o dodatečné zdanění jednoho oboru podnikání ve prospěch jiného

  1. titulkování všech audiovizuálních děl,

  2. vedení jejich evidence atp.

  3. je diskriminační vůči subjektům usazeným v České republice

  4. zvýhodňuje provozovatele veřejné služby vůči soukromoprávním subjektům, neboť provozovatel veřejné služby by se neměl na podpoře kinematografických děl podílet,

  5. neodůvodněně znevýhodňuje některé soukromoprávní subjekty vůči jiným

  6. pomíjí stát, jehož podstatnou úlohou je ochrana a rozvoj kulturního dědictví země,

SPIR považuje tato opatření jak za zbytečně zatěžující agendu, tak za diskriminační. „Nevidíme jediný důvod, proč má naše branže suplovat finanční podporu státu do Fondu kinematografie. S kinematografickými díly (filmy) nemáme mnoho společného a ideu předkladatele zákona „sponzorovat“ výrobu domácích filmů z jiné, náhodně vybrané oblasti podnikání, považujeme minimálně za nešťastnou,“ komentuje proces tvorby novely zákona výkonná ředitelka SPIR Kateřina Hrubešová.„Pokud je podpora českých kinematografických děl v zájmu celé společnosti“, pokračuje ve svém hodnocení Hrubešová,“ měly by se na ní podílet veškeré subjekty, které z ní profitují. Nejvhodnější formou se pak jeví přípěvek ze státního rozpočtu, na němž se svými daněmi podílejí jak provozovatelé médií, tak spotřebitelé – diváci, a vedle nich i umělci, kteří za své účinkování v takovýchto dílech získávají odměnu. Navržená, selektivně uvalovaná zvláštní daň postrádá jakoukoliv logiku a je zcela nesystémovým krokem.  Návrhem zákona tak stát takřka zcela přenáší financování kinematografie na soukromé subjekty, aniž by na ni aktivně přispíval.“

SPIR nemůže souhlasit s takovým návrhem právní normy, který neodůvodněně zatěžuje provozovatele internetových médií a razantně ovlivňuje jejich ekonomickou rovnováhu, a zároveň apeluje na předkladatele novely Zákona, aby jej zrevidoval.