Nařízení o digitálních službách (Digital Services Act — DSA), které v celé Evropské unii zavádí jednotná pravidla pro poskytovatele digitálních zprostředkovatelských služeb, vstoupilo v platnost 17. února 2024, tedy před více než rokem a půl. Nakolik jsou občané nejen v Česku, ale i v dalších osmi evropských zemích (Slovensku, Estonsku, Finsku, Francii, Německu, Maďarsku, Polsku a Slovinsku) o tomto nařízení informováni, zjišťovala Středoevropská observatoř digitálních médií (CEDMO) ve spolupráci s výzkumnou agenturou Ipsos. Výstupy z mezinárodního komparativního šetření publikovala na webu cedmohub.eu.
Mezinárodní srovnání ukazuje, že nízké povědomí o DSA není českou výjimkou. Ani v dalších osmi evropských zemích totiž není deklarovaná informovanost o existenci tohoto nařízení vysoká a v průměru se pohybuje pouze na úrovni pětiny obyvatel. Podle CEDMO tak zůstává nařízení DSA pro většinu Evropanů neznámé. „Nízká znalost nařízení může souviset především s komplexností tématu, které se v každodenním životě běžných lidí neprojevuje vždy zřetelně, a také s komunikací, která byla zaměřena na odbornou veřejnost a technologické firmy spíše než na širokou veřejnost,“ vysvětluje politolog a analytik společnosti Ipsos Michal Kormaňák.
Povědomí o nařízení o digitálních službách (DSA)
Nejvyšší povědomí uvádějí respondenti v Maďarsku (28 %), Finsku (24 %) a Německu (23 %). „Výrazně vyšší povědomí než v jiných zemích mají o DSA Maďaři, což je pravděpodobně důsledkem veřejné debaty vyvolané kontroverzními kroky maďarské vlády při implementaci tohoto nařízení, které vyvolaly kritiku ze strany orgánů Evropské unie i nezávislých organizací,“ komentuje zjištění sociolog a datový analytik hubu CEDMO Ivan Ruta Cuker.
Graf 1: Informovanost o nařízení o digitálních službách (DSA)
Otázka výzkumu: „V zemích Evropské unie vstoupilo 17. února 2024 v platnost nařízení o digitálních službách, případně Akt o digitálních službách (Digital Services Act/DSA), které zavádí v celé Evropské unii jednotná pravidla pro poskytovatele digitálních zprostředkovatelských služeb s cílem vytvořit bezpečné, předvídatelné a důvěryhodné online prostředí. Zaregistroval/a jste toto nařízení?“
Zdroj: CEDMO Tracking V4+5, Zadavatel: Univerzita Karlova, Sběr dat: IPSOS, I. vlna: 16. 6. – 11. 7. 2025, N = 25 024 respondentů
Z hlediska sociodemografických charakteristik zaznamenali informace o DSA častěji muži (25 %) než ženy (16 %), mladí lidé do 34 let (25 %), lidé z větších měst (23 %), lidé s vysokoškolským vzděláním (25 %) a také častí uživatelé sociálních sítí (používají denně 20 %, používají alespoň jednou týdně 23 %).
Vnímaný dostatek informací k DSA
Většina dotázaných Evropanů se rovněž shoduje na tom, že v současné době nemá o nařízení DSA dostatek informací. V průměru jich pouze necelá pětina (17 %) potvrzuje dostatečnou informovanost. V České republice se jedná ještě o něco menší podíl, a to necelých 13 % respondentů. „Z výsledků dále vyplývá, že vysokoškolsky vzdělaní respondenti a respondentky častěji uvádějí, že nemají o nařízení DSA dostatek informací. To může souviset s tím, že si více uvědomují komplexnost tématu, limity vlastních znalostí a mají větší tendenci reflektovat, že mu zcela nerozumějí nebo nemají k dispozici všechny potřebné informace,“ doplňuje Michal Kormaňák.
Znalost DSA koordinátora v dané zemi
V průměru za všechny uvedené země dokázala necelá polovina dotázaných (47 %) správně přiřadit regulační úřad, který má v každé z dotazovaných zemí na starosti dodržování nařízení DSA. Nejvíce lidí — více než dvě třetiny respondentů (68 %) — odpovědělo na tuto otázku správně ve Slovinsku. Nadpoloviční většina respondentů odpověděla správně ve Finsku (59 %), Maďarsku (55 %), Francii (54 %) a Estonsku (51 %).
Naopak nejnižší podíl správných odpovědí byl zaznamenán na Slovensku, kde správně odpověděla pouze přibližně čtvrtina respondentů (27 %). Na opačném konci žebříčku se s nejnižším podílem správných odpovědí kromě Slovenska umístilo také Německo (28 %) a Česko (32 %), kde necelá třetina respondentů správně odpověděla, že koordinátorem DSA je Český telekomunikační úřad. Mírně nižší podíl dotázaných se domníval, že koordinátorem DSA je Nejvyšší kontrolní úřad (31 %), čtvrtina (26 %) za něj označila Ministerstvo vnitra a 7 % Energetický regulační úřad a 5 % Ministerstvo kultury.
Graf 2: Znalost DSA koordinátora v dané zemi
Otázka výzkumu: „Nařízení DSA ukládá členským státům EU, aby určily koordinátora digitálních služeb, jakožto nezávislý a nestranný orgán, který bude dohlížet na dodržování DSA. Vyberte jednu z následujících institucí, jež je tímto koordinátorem [země].“ Pozn.: Respondenti měli na výběr z několika možných institucí dané země, kde vždy jedna odpověď byla správná. V Polsku nebyl v době sběru dat zvolen koordinátor DSA a správná odpověď tedy byla „Polsko zatím nemá zvoleného koordinátora DSA“.
Zdroj: CEDMO Tracking V4+5, Zadavatel: Univerzita Karlova, Sběr dat: IPSOS, I. vlna: 16. 6. – 11. 7. 2025, N = 25 024 respondentů
Vnímání nelegálního obsahu na internetu
Šetření se zabývalo i otázkou vnímání míry škodlivosti nelegálního obsahu na internetu. Ze všech v dotazníku uvedených online hrozeb byla ve sledovaných zemích vůbec nejvíce negativně vnímána dětská pornografie a navazování kontaktu s dětmi za sexuálním účelem, které převážná většina respondentů (80 – 88 %) vnímá jako rozhodně škodlivé. Obecně přisuzovali všem sledovaným hrozbám vyšší závažnost ženy a starší lidé než celková populace.
Oproti tomu za nejméně škodlivé považují respondenti ve všech sledovaných zemích porušování autorských práv (41 %) a prodej zakázaných nebo padělaných výrobků (48 %). Jako nejméně škodlivé vnímají tyto nelegální aktivity respondenti z Finska a Česka, kde porušování autorských práv považuje za závažné pouze necelá třetina lidí (31 %) a prodej zakázaných nebo padělaných výrobků 43 %.
„V postoji k autorským právům může v Česku přetrvávat určitá kulturní tolerance k digitálnímu pirátství, která se formovala v 90. letech a na počátku milénia,“ uvádí Ivan Ruta Cuker a pokračuje: „Podobně tomu může být i v případě prodeje padělaných výrobků. Ačkoli se jedná o nelegální činnost, mnoho lidí ji nevnímá jako vysoce škodlivou, protože obětí je zdánlivě jen velká značka, a ne konkrétní jednotlivec.“
Graf 3: Vnímaná škodlivost nelegálního online obsahu
Otázka výzkumu: „Uveďte u každé z následujících položek nezákonného obsahu v online prostředí, jak škodlivý nebo naopak neškodný podle Vás daný jev je. Své odpovědi vyznačte prosím na pětistupňové škále, kde 1 znamená „rozhodně škodlivé“ a 5 „rozhodně neškodné“.“
Zdroj: CEDMO Tracking V4+5, Zadavatel: Univerzita Karlova, Sběr dat: IPSOS, I. vlna: 16. 6. – 11. 7. 2025, N = 25 024 respondentů
