V Brně 30. 4. 2026 – K letošnímu 20. výročí vydání Sternovy zprávy publikují Fakta o klimatu explainer o společenských nákladech uhlíku – indikátoru, který vyčísluje budoucí klimatické škody dnes vypuštěných emisí.
Britský ekonom Nicholas Stern jako jeden z prvních spočítal, že snižování emisí vyjde levněji než potýkání se s následky klimatické změny. Od vydání Sternovy zprávy vyšla řada dalších analýz, které se v závěrech vesměs shodují. Model americké agentury EPA, který do roku 2025 sloužil federálním agenturám USA, oceňoval budoucí náklady jedné vypuštěné tuny CO₂ konzervativně na úrovni 260 dolarů (přibližně 6 000 Kč); skutečné škody mohou být vyšší. To lze srovnat se závěry zprávy IPCC (AR6), která dokládá, že více než polovina opatření pro snížení emisí stojí méně než 100 dolarů za tunu CO₂ – méně než polovina budoucích škod. Ve veřejné debatě i v politickém rozhodování v ČR se diskutují náklady dekarbonizace, náklady nečinnosti se ale systematicky nezohledňují.
Sternova zpráva
Sternova zpráva vznikla na zadání britské vlády v roce 2006. Jde o ekonomickou analýzu dopadů klimatických změn a nákladů a přínosů opatření na snížení emisí skleníkových plynů. Ukazuje, že přínosy silných a včasných opatření převyšují jejich náklady a ignorování klimatických změn povede ke snížení hospodářského růstu. Zpráva doporučuje investovat do opatření na snížení emisí přibližně 1 % HDP ročně, tedy podstatně méně než odhadované náklady na adaptaci a škody na hospodářství, pokud k radikálnímu snížení emisí nedojde. Odhady nákladů na adaptaci a škody při scénáři „business-as-usual“ jsou 5–20 % celosvětového HDP.
20 let vývoje
Ke stejným závěrům jako Nicholas Stern dospěly i další analýzy. Napříč jejich závěry panuje shoda. Nečinnost je dražší než investice do řešení změny klimatu. Jednotlivé studie se ale liší v hodnocení budoucích škod a diskontní míře.
Diskontní míra určuje, jak si dnes ceníme škod, které nastanou v budoucnu. Při nízké diskontní míře – 1,4 % jako ve Sternově zprávě – přikládáme budoucím škodám téměř stejnou váhu jako těm dnešním. Naproti tomu William Nordhaus, americký ekonom a nositel Nobelovy ceny 2018, počítá s diskontní mírou 4–5 %. Odhaduje, že budoucí generace budou bohatší a odolnější, takže jejich škody pro nás dnes mají nižší hodnotu.
Přes metodické rozdíly jednotlivých studií i skutečnost, že ekonomické modelování má řadu nejistot, studie se shodují: náklady na snižování většiny emisí jsou v souhrnu nižší než budoucí škody.
Závěry americké agentury EPA
Široce respektovaný model společenských nákladů uhlíku americké agentury EPA volí mezi Sternem a Nordhausem střední cestu – diskontní míru 2 %. EPA dochází k závěru, že tuna CO₂ vypuštěná v roce 2025 způsobí škodu ve výši přibližně 260 dolarů. Model však nezahrnuje všechny dopady změn klimatu – extrémní projevy počasí jako povodně, planetární body zlomu, nelinearitu škod – reálné škody budou pravděpodobně vyšší.
Nelinearita dopadů
Hurikán Sandy, který zasáhl v roce 2012 New York (USA), je příkladem nelinearity škod spojených se změnou klimatu. Kvůli změně klimatu se zvýšila hladina bouřlivého vzdutí spojeného s hurikánem o zdánlivě mizivá 4 %, voda dosáhla o 9,6 cm výše. Tento nárůst způsobil navýšení škod o zhruba 8,1 miliardy dolarů, což tvořilo 13 % celkových škod. Studie z roku 2021 zároveň uvádí, že vzestup hladiny moře způsobený klimatickou změnou rozšířil záplavovou oblast tak, že zasáhl přibližně 71 tisíc dalších lidí. Drobné zvýšení hladiny bouřlivého vzdutí vyústilo v miliardové škody – nelineární vztah, který standardní modely nedokážou plně zachytit, a proto jejich odhady zůstávají konzervativní.
Náklady na řešení
Ekonomickou rozvahu společenských nákladů uhlíku doplňují analýzy nákladů potřebných ke snižování emisí. Podle IPCC AR6 SYR (str. 102, odstavec 4.5) lze více než polovinu opatření realizovat za méně než 100 dolarů za ušetřenou tunu CO₂. Ceny klíčových nízkoemisních technologií navíc klesly rychleji, než Stern v roce 2006 předpokládal: solární panely zlevnily zhruba o 90 %, baterie o podobnou hodnotu. Mitigace je proto dnes ještě výhodnější, než Stern odhadoval.
Česko
V Česku při emisích zhruba 10 tun CO₂-eq na osobu ročně odpovídají budoucí škody z dnešních emisí přibližně 52 400 Kč ročně na obyvatele.
„52 400 Kč ročně není účet k zaplacení – je to externalita, kterou dnes nikdo nefakturuje a jejíž náklady převezmou příští generace nebo obyvatelé zasažených regionů,“ vysvětluje Tomáš Protivínský, spoluautor nového explaineru.
Tržní cena v systému emisních povolenek (aktuálně kolem 75 €/t) sice část budoucích nákladů do ceny fosilních paliv promítá, v současnosti však pokrývá jen kolem 40 % emisí EU a zhruba třetinu odhadovaných společenských nákladů. Při analýze veřejných investic Česko společenské náklady uhlíku systematicky neaplikuje.
„Dvacet let ekonomického výzkumu ukazuje totéž: nečinnost je dražší než aktivní snižování emisí. Metodicky to umíme spočítat a přes nejistoty modelů jsou závěry robustní. V ČR ale tuto cenovku zatím systematicky nezohledňujeme,” doplňuje Kateřina Kolouch Grabovská, analytička Fakta o klimatu a spoluautorka nového explaineru.
Odkazy
-
Kolik stojí vypouštění emisí skleníkových plynů? – nový explainer Fakta o klimatu
-
Grafika „Jaká je současná hodnota budoucí škody dle diskontní míry?“ ke stažení
Fakta o klimatu
Fakta o klimatu jsou nezávislý think-tank — tým analytiků a analytiček, kteří zpracovávají data o klimatické změně a dekarbonizaci. Srozumitelnými analýzami a datovými vizualizacemi přispívají k věcné debatě a informovaným rozhodnutím ve veřejné sféře i v byznysu.