České zemědělství vstupuje do období, které může být pro řadu podniků těžší než covid, energetická krize i inflační vlna dohromady.
Ne kvůli jednomu velkému problému, ale proto, že se několik tlaků sešlo ve stejný čas: drahé vstupy, výkyvy cen komodit, nejisté počasí, drahé úvěry, nedostatek nástupců i opatrnější banky.
Zemědělci byli vždy zvyklí pracovat s rizikem. Počasí, ceny nebo kolísající výnosy jsou součástí oboru po generace. Jenže dnes už nejde o běžnou nejistotu podnikání. U části farem se z ní stává existenční problém. Neřeší se, zda bude letošní sezona o něco lepší nebo horší. Řeší se, zda současný ekonomický model ještě vůbec funguje.
Debata o potravinách se v posledních letech soustředí hlavně na ceny pro spotřebitele. Méně už zaznívá, co se děje na začátku celého řetězce. Zemědělský podnik musí zaplatit naftu, hnojiva, energie, techniku, mzdy i krmiva dávno předtím, než dostane zaplaceno za svou produkci.
A právě tady se otevírají nůžky, které mohou během příštích let zásadně proměnit podobu českého zemědělství.
Nákladová past
Drahá nafta zdražuje každý hektar. Vysoké ceny elektřiny dopadají na sušárny, stáje, chlazení i posklizňové technologie. Hnojiva zůstávají navázaná na ceny plynu a globální dostupnost surovin. Do toho přichází stále méně předvídatelné počasí: někde sucho, jinde přívalové deště.
Výkupní ceny přitom nerostou stejným tempem jako náklady. Zemědělec tak často nese riziko na obou stranách — vstupy zdražují okamžitě, zatímco tržby zůstávají pod tlakem trhu.
Nejvíce to dopadá na podniky závislé na jedné komoditě, jednom regionu a jednom zdroji financování. Typicky na farmy, jejichž výsledky stojí téměř výhradně na ceně obilí nebo mléka, lokálním počasí a ochotě banky prodloužit úvěr. Když se sejde slabá sklizeň, nízké výkupní ceny a drahé vstupy, prostor pro manévrování rychle mizí.
Právě proto dnes v zemědělství nerozhoduje jen schopnost dobře hospodařit. Stále víc rozhoduje schopnost řídit riziko.
Síla diverzifikace
Nedá se říci, že by budoucnost měla automaticky patřit největším hráčům. Výhodu získají ti, kteří dokážou propojit zemědělskou odbornost, kapitál, energetickou soběstačnost a diverzifikaci. České zemědělství se postupně posouvá od modelu „jedna farma, jedna komodita, jeden region“ k modelu portfolia. Tedy k systému, kde výpadek jedné části neohrozí celý podnik.
Na tomto principu stojí i Verdi fond farem. Nechceme být jen pasivním vlastníkem zemědělských aktiv. Budujeme skupinu, která kombinuje rostlinnou a živočišnou výrobu, bioplynové stanice, půdu i farmy v různých regionech. V dnešních podmínkách nejde o marketingovou diverzifikaci. Je to obranný mechanismus.
Pokud klesne cena obilí, část produkce nemusí skončit na komoditním trhu, ale může sloužit jako krmivo nebo vstup do bioplynové stanice. Pokud zdraží elektřina, nejsme jen jejími odběrateli, ale i výrobci. Když rostou ceny průmyslových hnojiv, pomáhá uzavírat výrobní cyklus živočišná výroba a digestát z bioplynových stanic. A pokud jeden region zasáhne sucho, neohrozí to automaticky celé portfolio farem.
Takový model ale nevznikne přes noc. Vyžaduje kapitál, know-how, dlouhodobou strategii i schopnost řídit zemědělství jako jeden propojený celek.
Jak snížit rizika
Ve Verdi fondu farem dnes hospodaříme na více než 7 800 hektarech a spravujeme aktiva přes jednu miliardu korun. Součástí portfolia jsou farmy i čtyři moderní bioplynové stanice s instalovaným výkonem přes 4 MW. To přináší jinou vyjednávací pozici vůči bankám, dodavatelům i odběratelům, než jakou má samostatná farma závislá na jednom provozu.
Důležitá je i kapitálová struktura. Fond stojí na kombinaci kapitálu kvalifikovaných investorů, vlastních zdrojů zakladatelů a bankovního financování. V době, kdy banky přistupují k zemědělství opatrněji, je právě silné kapitálové zázemí jedním z klíčových faktorů stability.
Ani diverzifikovaný fond samozřejmě neodstraní všechna rizika. Zemědělství bude vždy závislé na počasí, cenách komodit, regulaci i geopolitice. Rozdíl je ale v tom, zda tato rizika nese jeden podnik s omezenými rezervami, nebo širší portfolio s více zdroji příjmů a profesionálním řízením.
Nová pravidla
České zemědělství čeká konsolidace. Některé podniky budou hledat nástupce, jiné nový kapitál. Další zjistí, že bez energetické, produkční a finanční diverzifikace bude stále těžší zvládat další šoky. Nejde o krátkodobou epizodu. Mění se pravidla hry.
Dobrou zprávou je, že české zemědělství má stále obrovskou hodnotu v podobě kvalitní půdy, know-how, infrastruktury i tradice. Pokud se ale má dál rozvíjet, potřebuje dlouhodobý kapitál a modernější vlastnické struktury. Ne spekulativní peníze hledající rychlý výnos, ale investory, kteří chápou, že návratnost v zemědělství se počítá na roky, ne na kvartály.
Současná krize tak nemusí být jen hrozbou. Může se stát momentem, který oddělí improvizaci od skutečně odolných modelů. Ti, kteří budou dál sázet jen na výkupní cenu jedné komodity a přízeň počasí, se dostanou pod stále větší tlak. Naopak podniky, které propojí výrobu potravin, energii, půdu, kapitál a profesionální management, mohou z této změny vyjít silnější.
České zemědělství dnes nepotřebuje nostalgii. Potřebuje odolnost. A ta nestojí na intuici, ale na diverzifikaci, kapitálu, energetické soběstačnosti a schopnosti řídit rizika dřív, než přerostou v existenční problém.
O Verdi fondu farem
Verdi fond farem je prvním fondem na českém trhu, který nabízí kvalifikovaným investorům podíl na zisku z hospodaření zemědělských farem. Nakupuje, modernizuje a rozvíjí farmy na území České republiky. V portfoliu má aktuálně sedm farem.
O Václavu Štekrovi
Výkonný ředitel Verdi fondu farem, který zodpovídá za celkové řízení a chod fondu včetně fundraisingu a regulatorních otázek. Má řadu let zkušeností a praxe na finančních trzích se zaměřením na investice a privátní bankovnictví. V minulosti pracoval jako privátní bankéř pro skupinu Penta Investments, kde spravoval portfolia významných českých klientů v celkovém objemu přes 2 mld. Kč.