Nizozemsko se v evropském startupovém prostředí dlouhodobě řadí mezi častěji využívané jurisdikce pro holdingové struktury. Po brexitu se tato role ještě posílila. Část evropských firem, které by dříve přirozeně uvažovaly o Londýně, dnes častěji řeší Amsterdam. Neznamená to, že by Nizozemsko bylo automatickou volbou pro každého, nicméně u startupů s mezinárodní ambicí se objevuje velmi často.
Důvod není jen v daních nebo v administrativě. Nizozemsko má výhodu v tom, že kombinuje několik praktických věcí najednou. Poskytuje anglicky fungující prostředí, předvídatelnou korporátní praxi, zkušenost s mezinárodními investory a nástroje, které jsou pro startupové struktury dobře použitelné. U zahraničních investorů může nizozemská struktura snižovat tření v transakci. Ne proto, že by byla automaticky lepší než česká, ale proto, že se s ní v evropském startupovém prostředí setkávají relativně často. Méně energie se pak spotřebuje na vysvětlování samotné jurisdikce a více na ekonomiku a podmínky investice, což ale neznamená, že by šlo o univerzálně vhodné řešení pro každou firmu nebo každou situaci.
To je dobře vidět právě u zaměstnaneckých podílů. V Česku se debata o ESOPech dlouho točila kolem toho, jak vůbec zaměstnaneckou participaci právně a daňově nastavit. V Nizozemsku je výchozí situace jiná. Trh má k dispozici zažité i relativně srozumitelné nástroje, které jsou použitelné i pro firmy, plánující další investiční kola nebo exit.
Nizozemsko jako praktická holdingová jurisdikce
Jedním z hlavních důvodů, proč se Nizozemsko v této oblasti často zmiňuje, je institut STAK, tedy Stichting Administratiekantoor. Zjednodušeně jde o strukturu, která drží akcie společnosti a proti nim vydává certifikáty. Držitel certifikátu má ekonomickou účast na hodnotě firmy, ale akcionářská práva, zejména hlasování, zůstávají soustředěná ve STAKu.
Právě toto oddělení ekonomického a právního vlastnictví může být pro některé startupy praktické, zejména v prostředí, kde je tento model dobře zavedený. Zaměstnanec může být motivovaný růstem hodnoty firmy, aniž by se z něj stal přímý akcionář. Firma si tím chrání přehledný cap table a nemusí při každém investičním kole, změně stanov nebo zásadním rozhodnutí řešit velké množství menších akcionářů. Z pohledu investora může jít o přehlednější strukturu než u situace, kdy jsou zaměstnanci rozptýleni přímo v akcionářské struktuře (hlavně v kontinentálních právních systémech, kam patří i Česko).
STAK není zajímavý jen technicky. Důležité je, že v Nizozemsku skutečně nejde o exotický nástroj, který by bylo nutné při každé transakci složitě vysvětlovat. Naopak, patří k běžné práci s vlastnictvím. To je rozdíl oproti českému prostředí, kde se zaměstnanecké podíly dlouho řešily spíše přes náhradní konstrukce, jako jsou phantom shares, bonusové plány, smluvní opce, přísliby budoucího převodu podílu nebo různé struktury přes mateřské společnosti.
Je ale potřeba dodat, že STAK není nutně nejjednodušší ani nejlevnější řešení a jeho použití dává smysl především v nizozemském kontextu, kde na něj existuje dlouhodobá praxe. V jiných jurisdikcích často firmy volí jednodušší nebo nákladově efektivnější struktury.
STAK není český svěřenský fond
Při srovnání s Českem je důležité neudělat zkratku, že nizozemský STAK odpovídá českému svěřenskému fondu. Neodpovídá. Český svěřenský fond je vnímán hlavně jako nástroj správy majetku, často v rodinném, privátním nebo daňovém kontextu. Ve startupovém prostředí tedy nepůsobí stejně přirozeně a investorům se obvykle musí více vysvětlovat.
STAK je naopak postavený na logice certifikace akcií. Akcie drží jedna struktura, přičemž ekonomická práva se dají rozdělit mezi konkrétní osoby. Pokud je STAK správně nastavený, funguje jako transparentní entita, tzn. že se lze i daňově dívat na jednotlivé účastníky jako na akcionáře (bez toho, aby museli nutně ohrožovat korporátní strukturu). U ESOPu to umožňuje nastavit plán tak, aby zaměstnanci participovali na hodnotě firmy, ale zároveň nebyli přímými akcionáři se všemi důsledky a riziky. To je rozdíl v praxi mnohem podstatnější než samotný název právního institutu.
V české debatě se často řeší, jestli zaměstnanec dostává skutečný podíl, opci, bonus nebo jen příslib. Nizozemský model ukazuje jiný přístup. Zaměstnanec nemusí mít přímý akcionářský status, aby měl ekonomickou expozici na růst firmy. Podstatné je, aby mechanismus byl srozumitelný, vymahatelný a kompatibilní s dalšími investičními koly.
Nestačí zaměstnancům slíbit „podíl“
Česko se v posledních letech posouvá. Debata o ESOPech je výrazně dál než před několika lety a nová daňová úprava může startupům pomoci. Zároveň by však bylo chybou dívat se na ESOP jen jako na daňovou otázku.
Hlavní slabina mnoha českých ESOPů nespočívá na úrovni daní, ale i v komunikaci. Zaměstnanec zcela běžně mohl u stolu vyslechnout, že dostává podíl, ačkoliv ve skutečnosti šlo o složitý smluvní nárok, jehož hodnota závisela na řadě podmínek. Pro zakladatele to mohlo být právně přijatelné řešení, z pohledu motivace to však nemuselo fungovat. Pokud člověk nerozumí tomu, co dostává, těžko se podle toho bude chovat jako spolutvůrce hodnoty firmy.
STAK také tento problém automaticky neřeší, nicméně ukazuje užitečný princip. Zaměstnanci lze dát ekonomickou účast, aniž by firma musela rozbít akcionářskou strukturu. Současně je potřeba jasně vysvětlit, jak se počítá hodnota a kdy se bude vyplácet.
Česká debata o ESOPech by se proto měla více posunout od otázky „jak to zdanit“ k otázce „jak to celé nastavit, aby tomu rozuměli zaměstnanci, zakladatelé i investoři“. Nizozemsko je v tomto směru dobrý referenční bod a ukazuje, jak důležitá je standardizace a srozumitelnost. Neznamená to však, že stejný model je vhodný i pro české prostředí.
Štefan Šurina
Štefan je nadšenec do práva a technologií s vizí pomáhat technologickým firmám růst prostřednictvím jedinečného propojení těchto dvou oblastí. Je zakladatelem společnosti Eldison, která kombinuje právní služby s vlastními produkty a nabízí komplexní řešení klíčových právních problémů, jako jsou návrh a správa ESOP programů, fundraising nebo B2B smluvní vztahy. V průběhu let pomohl Štefan nejprogresivnějším startupům v regionu (například Exponea nebo Mews) vyrůst v globální společnosti. Působil také jako právní partner ve venture kapitálové společnosti a jako externí generální právník ve společnosti Exponea.
Komentář Štefana Šuriny, CEO právně-technologické společnosti Eldison